Tento text, který byl zjevně do Pavlova původního listu vložen později, byl v církevní tradici používán k vyloučení žen ze svátostné služby v církvi. Na vložení textu lze usuzovat z několika následujících faktů - Verše 34-35 se objevují v řadě důležitých starých rukopisů, jako je například Klaromontánský kodex, Boernerův kodex (Codex Boernerianus), Minuskula č. 88 a verze starého latinského překladu Bible z 2.-4. století (Itala), až po verši 40. To je důkazem, že tyto verše byly na okraj původních papyrů, začleněných do hlavního textu až v novějších kopiích, zapsány jako glosy později.
- Nařízení o tom, že ženy by měly „ve shromáždění mlčet“ (verš 34), je v příkrém rozporu s Pavlovým výrokem o ženách ve shromáždění se modlících (první list Korintským 11, 5). Podobně je tomu i v následujícím verši: „Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení (první list Korintským 14, 3 atd.).“
- Fráze „jak to říká i Zákon“ (verš 34) odporuje Pavlovu učení o tom, že jsme byli od Zákona osvobozeni (Galatským 2, 16; 5, 1, 18; 3, 23-28 atd.).
Přestože v prvním listu Timoteovi 2, 12 použil autor výraz didaskein (=učit), zatímco v prvním listu Korintským 11, 35 slovo lalein (=hovořit), teologové obecně přijímají souběžnost obou těchto textů z hlediska omezení vztahujících se na ženy či manželky. Verše prvního listu Korintským 14, 34-35 pravděpodobně vycházejí z podobného zdroje jako verše prvního listu Timoteovi 2, 11-14; tento zdroj se objevil v Malé Asii kolem roku 100 po Kristu jako součást snahy působit proti vlivu gnostického učení na ženy. Viz první list Timoteovi 2, 11-15. Více se dočtete zde: C.K.BARRETT, The First Epistle to the Corinthians, Londýn 1971, strana 330-333; H.CONZELMANN, Der erste Brief an die Korinther, Göttingen 1981, strana 298-299; H.J.KLAUCK, 1 Korintherbrief, Würzburg 1984, strana 104-106; F.LANG, Die Briefe an die Korinther, Göttingen 1986, strana 199-201; R.A.HARRISVILLE, 1 Corinthians, Minneapolis 1987, strana 242-244; G.DAUTZENBERG, ‘Zur Stellung der Frau in den paulinischen Gemeinden’, Die Frau im Urchristentum, strana 193, 257-300; G.FITZER, “Das Weib schweige in den Gemeinden”. Über den unpaulinischen Character der mulier-taceat-Verse im 1.Kor 14, Mnichov 1963; V.C. STICHELE, ‘Is Silence Golden? Paul and Women's Speech in Corinth’, Louvain Studies 20 (1955), strana 243-250.
Komentář k textu [“Jako ve všech obcích Božího lidu, (verš 33b)]
ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon (verš 34).
Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění (verš 35).“
Skutečnost, že tyto verše jsou pozdějším dodatkem, nemá vliv na jejich status jako součást inspirovaného textu – ve Starém i Novém Zákoně se rozsah jednotlivých knih rozrůstal prostřednictvím řady úprav a rozšíření.
Interpretace tohoto úryvku se tím však podstatně mění.
Je poselstvím těchto veršů zpráva, že ženy jsou pro všechny časy poddány mužům a nemohou zastávat vedoucí roli v církvi, a to ani v budoucnosti? Odpověď zní samozřejmě ne, a to z několika důvodů:
- Původní zákaz měl zřejmě omezený dosah. Je v rozporu s Pavlovým výrokem umožňujícím ženám prorokovat (první list Korintským 11, 5). Z Mojžíšova zákona vyvozuje tvrzení, že tento zákaz má platit pro všechny časy (verš 34). Předpokládá, že všechny ženy mají manžela, na nějž se mohou obrátit s otázkami (viz verš 35). Zakládá se na židovském předsudku, jenž považoval za ostudné, pokud žena hovořila v synagóze (verš 35).
- Stejně jako úryvek z prvního listu Timoteovi je vyjádřením opatření učiněných kdysi v raných křesťanských komunitách v boji se specifickým problémem.
- Jde proti “doslovnému smyslu” textu i proti zamýšlenému záměru autora a činí z textu inspirovanou, trvalou normu zakazující ženám zastávat svátostnou službu v církvi!
Follow @JohnWijngaards |
