Při snaze přiblížit Ježíšův postoj k ženám vidíme, že jeho posluchači si byli vědomi jejich přítomnosti. Ježíš nevybírá své příklady ze života žen o nic méně než ze života mužů. Je si vědom toho, že ženy uchovávají své poklady v truhličkách a že za soumraku rozsvěcují lampy (Mt 6, 19-21; 5, 15-16). Hovoří o dětech hrajících si na tržišti a o družičkách čekajících na příchod ženicha na svatbu (Mt 11, 16-19; 25, 1-13). Často vypráví svá podobenství ve dvojicích – příběh o ženě je paralelou k příběhu o muži:
Lukáš 13, 18-21; 15, 3-10; 11, 5-13 a 18, 1-8. Můžeme si být jisti, že Maria, Ježíšova matka, na něj měla nezanedbatelný vliv. Od ní Ježíš převzal mnohé ze svých ideálů. Určitě ho podporovala, když zahájil svou veřejnou činnost. Svědectví toho vidíme v evangeliu svatého Jana. Během svatby v Káně to byla právě Maria, kdo Ježíše nabádal k uskutečnění jeho prvního zázraku. „Ještě nepřišla moje hodina,“ protestoval Ježíš. Když však Maria tiše trvala na svém, změnil názor a zahájil epochu Spasitele tím, že proměnil vodu ve víno (J 2, 1-12). Prostřednictvím setkání s ženami v různých důležitých etapách svého vlastního vývoje získal Ježíš vhled do situace i podněty k činům.
Ježíš také reagoval na mlčenlivá gesta žen – kající se prostitutky, jež mu potřela nohy olejem, vdovy z Naimu kráčející za nosítky s tělem svého mrtvého syna, ženy dvakrát shrbené artrózou, ženy v Chrámu, jež vložila dvě malé mince do pokladničky, a plačících jeruzalémských žen, které sledovaly Ježíše nesoucího kříž (Lk 7, 36-50; 7, 11-17; 13, 10-17; 21, 1-4 a 23, 27-31). Z těchto i dalších textů jasně vyplývá, že historický Ježíš si byl vědom všech starostí žen. Zajímal se o ně. Učil se od nich. V jejich potřebách i vnuknutích rozpoznával pobídky Ducha svatého. Odpuštění a smíření, které přinesl od svého Otce, bylo určeno stejně tak ženám jako mužům.
Ježíš Kristus osvobozuje Teď tedy můžeme sestoupit na hlubší úroveň a tázat se: Jaký prospěch z Ježíšova zájmu ženy vlastně měly? Přinesl jim skutečně osvobození? Naplnil Vzkříšený Kristus slib, daný ženám ústy Ježíše Nazaretského? Odpověď zní – ano! S příchodem Krista se postavení žen v náboženském systému dramaticky změnilo. Zatímco v době Mojžíšově žena náležela ke smlouvě pouze nepřímo, nyní se z ní stalo dítě Boží, a to na stejném základě jako muž. Ve Starém Zákoně byli bezprostředními nositeli smlouvy pouze muži. Jen děti mužského pohlaví byly osmý den života obřezány (Gn 17, 9-14). Smlouva byla tedy uzavřena přímo s muži. Ženy k ní náležely pouze prostřednictvím mužů – nejdříve jako dcery svých otců, později jako manželky svých manželů. Byli to muži, od nichž se očekávalo, že budou v Chrámu přinášet oběti. Všichni muži se měli třikrát v roce – během tří velkých svátků – dostavit před tvář Jahveho (Ex 23, 17). Ženy je mohly doprovázet a zúčastnit se obětní hostiny – stejně jako děti, otroci a hosté. Nebyla to však jejich vlastní oběť. Hlavní příčinou (racionalizace!) byla skutečnost, že manželka, tak jako děti, otroci a dobytek, byla v podstatě mužovým majetkem (viz Ex 20, 17). „Dobrá žena je dobrý podíl.“ (Sír 26, 3; viz také Př 31, 10). Manžel se mohl se svou manželkou rozvést podle vlastní vůle, manželce to ale umožněno nebylo (Dt 24, 1-4). Náboženský slib učiněný ženou byl platný jen v případě, že jej potvrdil její otec nebo manžel (Nu 30, 2-17). V jeruzalémském Chrámu mohly židovské ženy vstoupit až za zeď, zabraňující vstupu osob nežidovského původu, do nádvoří žen. Dále však nesměly. Muži naproti tomu mohli vejít až do nádvoří Izraele. Právě toto nádvoří se nacházelo naproti oltáři oběti a bylo to právě zde, kde kněží přijímali obětní dary. Když Maria a Josef uvedli Ježíše do Chrámu, Maria musela zůstat vzadu v nádvoří žen, zatímco Josef odnesl malého Ježíše a obětní hrdličky do nádvoří Izraele. A bylo to právě na nádvoří žen, kde se setkali se Simeonem a Annou (Lk 2, 22-38). Totéž tradiční rozdělení přetrvalo i za tradičního judaismu. Byli to muži, od nichž byl vyžadován přednes pravidelných modliteb. Muži seděli v synagóze na předních místech. Předčítali z Tóry. Pouze muži mohli tvořit desetičlennou skupinu zvanou minyan, jež vedla veřejnou modlitbu. Ve věku 13 let byli chlapci uváděni do náboženských povinností dospělých při ceremonii zvané Bar micva. Pro dívky podobný obřad neexistoval.1 Více pozornosti bylo ženám věnováno až po roce 1810 v období tzv. reformního judaismu. Běžně se nyní setkáme s obřadem Bar micva určeným ženám. Vysvětlení ženských povinností v judaismu z ortodoxního hlediska lze nalézt v knize D. EISENBERGA A Guide for the Jewish Woman and Girl, Brooklyn 1986. Feministický přístup k moderním problémům prezentuje liberální rabínka Julia NEUBERGEROVÁ v knize Whatever’s happening to Women?, vydané v Londýně 1991. Pouze pokud si uvědomíme dobová společenská východiska, můžeme patřičně ocenit revoluční změny, u jejichž zrodu Kristus stál. Muži i ženy jsou uváděni do nové smlouvy jedním a tímtéž rituálem – křtem. Už jsme si ukázali, že ve křtu spolu s Kristem umíráme a s ním jsme také vzkříšeni. Tuto přeměnu podstupují muži i ženy, z nichž se pak stávají „nová stvoření“. Na základě toho sdílejí muži i ženy tutéž eucharistickou hostinu a mají stejné náboženské povinnosti. Toto jsou skutečné změny s dalekosáhlými důsledky. Naslouchejme svatému Pavlovi: Vy všichni jste přece Galatským 3, 26-28 Povšimněme si revolučních změn týkajících se skutečnosti, jíž je vztah člověka k Bohu, ke kterým dal Ježíš podnět. Bylo – a stále je – nutné, aby se tato náboženská skutečnost odrazila ve skutečnosti sociální a církevní. Katolická církev stále diskutuje o možných následcích. Zabralo jí více než 19 staletí, aby veřejně přijala fakt, že otroctví není slučitelné s Božím plánem a že je v rozporu s Kristovým duchem (Druhý vatikánský koncil, Gaudium et Spes, čl. 29). Řím ale stále zabraňuje ženám, aby mohly přijímat svátostné kněžství. Přesto si můžeme být jisti, že tato otázka bude nakonec vyřešena na základě elementární rovnosti ustanovené Kristem. John Wijngaards |
Preložila Pavla Dohnalová (Translated by Pavla Dohnalova)
see www.PDCzechTranslations.co.uk.
Tento dokument byl vydán organizací
www.womenpriests.org – jako takový ho prosím respektujte!