Galatským 3, 27-28

Princip rovnosti

Přenesme se o dva tisíce let zpět do Pavlova řecko-římského světa. Společnost tehdy rozdělovaly hluboké fundamentální rozpory. Řekové a Římané byli přesvědčeni, že někteří lidé byli stvořeni svobodnými, jiní naopak aby se stali otroky. Ženy byly obecně považovány za přirozeně podřízené mužům a musely sloužit svým manželům. Dokonce i židé s těmito nesrovnalostmi souhlasili – viděli v nich vyjádření Boží vůle. I oni pak přispěli svou trochou do mlýna – věřili, že existuje rozdíl mezi vyvolenými dětmi Abrahamovými a věřícími nežidovského původu.

Tyto prastaré předsudky s kořeny zapuštěnými hluboko v sociálních strukturách a kultuře tehdejší doby nebylo možno odstranit najednou. Muž jako Pavel však jasně viděl, že Kristus stál u zrodu zcela nové skutečnosti, v níž podobné rozpory neměly žádnou hodnotu. V Kristu jsou lidé „znovu stvořeni“.

Pavel napsal:

Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst.
Neobelhávejte jeden druhého, svlecte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového,
který dochází pravého poznání, když se obnovuje
podle obrazu svého Stvořitele.
Potom už není
Řek a žid, obřezaný a neobřezaný,
barbar, divoch,
otrok a svobodný –
ale všechno a ve všech Kristus.

Koloským 3, 9-11

Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti,
nýbrž jen na novém stvoření…
Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista,
také jste Krista oblékli.
Není už rozdíl mezi židem a pohanem,
otrokem a svobodným,
mužem a ženou.
Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

Galatským 6, 15; 3, 27-28

Je to právě Kristus, kdo navrátil stvoření jeho původní význam.

Povšimněme si, že tento nový princip je pro Pavla založen na křtu. Zde totiž Ježíš Kristus přišel s radikálně novým postojem. V dobách Starého Zákona to byli pouze muži, kdo byl přímým nositelem Smlouvy, a to prostřednictvím obřízky. V Ježíšově království existuje rovnost mezi muži a ženami, neboť v Kristu sdílejí tentýž křest.

Ve Starém Zákoně začínala nerovnost již při narození.

• Každé prvorozené dítě mužského pohlaví, jež „otevřelo lůno své matky“, muselo být vykoupeno zvláštní obětí. Děvčata se ovšem nepočítala (Ex 13, 11-16).
• Každý chlapec musel být osmý den po narození obřezán. Toto bylo nezbytnou podmínkou účasti na Smlouvě; tato podmínka je víceméně paralelní s naším křtem, jenž je zárukou příslušnosti k církvi. Podobný rituál ale neexistoval pro iniciaci děvčat (Gn 17, 9-14).
• To vše bylo ve shodě s pojetím, že Bůh uzavřel svou smlouvu s muži, „syny Izraele“. Ženy se na Smlouvě podílely pouze nepřímo, prostřednictvím svých manželů a otců.

Žena nemohla ve starozákonním období v rámci náboženství vystupovat jako plnohodnotná osoba, nezávisle, sama za sebe.

• Náboženský slib učiněný ženou byl platný pouze v případě, že byl potvrzen jejím otcem či manželem (Nu 40, 2-17).
• Ženy nemohly přinášet oběti. Jejich účast na bohoslužbách v Chrámu byla dobrovolná, nikoli povinná: „Třikrát v roce se ukáže každý, kdo je mužského pohlaví, před Pánem Hospodinem (Ex 23, 17).“
• Uspořádání jeruzalémského Chrámu dokonce omezovalo přístup žen do vnějšího nádvoří. Zatímco mužům byl povolen vstup do „nádvoří Izraele“, jež se nacházelo před posvátnou zónou s oltářem zápalné oběti, ženy musely zůstat na „nádvoří žen“.

Pavel – jako vystudovaný písař – si byl velmi dobře vědom revolučních změn, jež způsobil Kristův křest – svátost, jejíž význam tak rozsáhle popisuje (Ř 6, 1-23). Je proto příznačné, že připisuje základní rovnost mužů a žen právě jejich rovné účasti na této svátosti. Muži i ženy „oblékají Krista“.

Tato základní rovnost implikuje schopnost žen vykonávat svátostnou službu. Ve Starém Zákoně bylo totiž kněžství vyhrazeno židům – příslušníkům rodu Árónova. Po odstranění rasových a třídních rozdílů (Řek – žid, otrok – svobodný) se na Ježíšově kněžství mohli podílet všichni. Totéž se v zásadě vztahuje na rozdíly mezi pohlavími (muž – žena), které – jak Pavel připouští – byly také překonány.

Jestliže Pavel neumožnil ženám přijímat plné svátostné kněžství (jak ho chápeme dnes), bylo to – jako v případě samého Krista – následkem sociálního tlaku, jenž činil z žen osoby podřízené mužům.

John Wijngaards

Preložila Pavla Dohnalová (Translated by Pavla Dohnalova)
see www.PDCzechTranslations.co.uk.

Follow @JohnWijngaards