Princip rovnostiPřenesme se o dva tisíce let zpět do Pavlova řecko-římského světa. Společnost tehdy rozdělovaly hluboké fundamentální rozpory. Řekové a Římané byli přesvědčeni, že někteří lidé byli stvořeni svobodnými, jiní naopak aby se stali otroky. Ženy byly obecně považovány za přirozeně podřízené mužům a musely sloužit svým manželům. Dokonce i židé s těmito nesrovnalostmi souhlasili – viděli v nich vyjádření Boží vůle. I oni pak přispěli svou trochou do mlýna – věřili, že existuje rozdíl mezi vyvolenými dětmi Abrahamovými a věřícími nežidovského původu. Tyto prastaré předsudky s kořeny zapuštěnými hluboko v sociálních strukturách a kultuře tehdejší doby nebylo možno odstranit najednou. Muž jako Pavel však jasně viděl, že Kristus stál u zrodu zcela nové skutečnosti, v níž podobné rozpory neměly žádnou hodnotu. V Kristu jsou lidé „znovu stvořeni“. Pavel napsal: Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Koloským 3, 9-11 Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, Galatským 6, 15; 3, 27-28 Je to právě Kristus, kdo navrátil stvoření jeho původní význam. Povšimněme si, že tento nový princip je pro Pavla založen na křtu. Zde totiž Ježíš Kristus přišel s radikálně novým postojem. V dobách Starého Zákona to byli pouze muži, kdo byl přímým nositelem Smlouvy, a to prostřednictvím obřízky. V Ježíšově království existuje rovnost mezi muži a ženami, neboť v Kristu sdílejí tentýž křest. Ve Starém Zákoně začínala nerovnost již při narození.
Žena nemohla ve starozákonním období v rámci náboženství vystupovat jako plnohodnotná osoba, nezávisle, sama za sebe.
Pavel – jako vystudovaný písař – si byl velmi dobře vědom revolučních změn, jež způsobil Kristův křest – svátost, jejíž význam tak rozsáhle popisuje (Ř 6, 1-23). Je proto příznačné, že připisuje základní rovnost mužů a žen právě jejich rovné účasti na této svátosti. Muži i ženy „oblékají Krista“. Tato základní rovnost implikuje schopnost žen vykonávat svátostnou službu. Ve Starém Zákoně bylo totiž kněžství vyhrazeno židům – příslušníkům rodu Árónova. Po odstranění rasových a třídních rozdílů (Řek – žid, otrok – svobodný) se na Ježíšově kněžství mohli podílet všichni. Totéž se v zásadě vztahuje na rozdíly mezi pohlavími (muž – žena), které – jak Pavel připouští – byly také překonány. Jestliže Pavel neumožnil ženám přijímat plné svátostné kněžství (jak ho chápeme dnes), bylo to – jako v případě samého Krista – následkem sociálního tlaku, jenž činil z žen osoby podřízené mužům. John Wijngaards Preložila Pavla Dohnalová (Translated by Pavla Dohnalova) |
Tento dokument byl vydán organizací
www.womenpriests.org – jako takový ho prosím respektujte!
