1. Židovská společnost si vytvořila svůj vlastní sociální mýtus o nadřazeném postavení mužů. Ten se pak celkem přirozeně stal i součástí Písma svatého. Jako byla teorie o „ploché Zemi“ nedílnou součástí zpráv o stvoření – aniž by šlo o vyjádření Božího souhlasu s takovou teorií – stejně tak se v rozličných náboženských textech odrazila i organizace společnosti, a to bez užší souvislosti s její vírou. 2. Jak v období Starého, tak i Nového Zákona byla židovská společnost charakterizována výsadním postavením mužů. Veškeré rodinné vztahy se soustřeďovaly kolem postavy otce (patriarchy).
3. Tak jako v jiných společnostech, stejně i ve společnosti židovské nacházíme silný kulturní mýtus, jehož účelem bylo zdůraznit ústřední pozici muže. Působení tohoto mýtu lze doložit na základě nekonečných elaborací v mimobiblickém židovském myšlení. Podřízenost ženy je zdůrazněna tím, že stvoření Adama je vykládáno jako skvělý úspěch, zatímco četné pokusy Boží o stvoření ženy jsou prezentovány jako řada neúspěchů.
4. Nepřekvapí nás tedy, že sociální mýtus o mužské predominanci ovlivnil i následující aspekty Písma: (a) Reprezentace božství. Svět bohů vytvořený lidskou představivostí je jedním ze způsobů posilování sociálního mýtu. Z tohoto důvodu je jen přirozené, že se o Jahvem hovořilo, jako by to byl muž, a že Krista by nikdo nechápal jako Boží vtělení, pokud by nebyl mužem. (b) Svátostná liturgie. Nařízení omezující kněžskou službu ve Starém Zákoně pouze na muže (Lv 8), umožnění přístupu ženám pouze do části Chrámu a označení porodu dítěte za rituálně nečistou věc (Lv 12, 1-8; 15, 19-24) – to všechno jsou příklady toho, jak se sociální mýtus odrážel v liturgii. Stopy tohoto postoje jsou stále patrné v raně křesťanské nejistotě týkající se plné účasti žen na liturgickém shromáždění (1 K 11, 2-16; 14, 33). (c) Rodinná etika. Povinnosti otce rodiny k jeho manželce (Sír 9, 1-9; 36, 21-27) nebo dětem (Sír 7, 22-26; 22, 3-6; 42, 9-11), povinnosti manželky vůči manželovi (Sír 25, 13-26; 26, 1-18) a dětí vůči jejich rodičům (Sír 3, 1-16; 7, 27-28; 25, 3-6) jsou výrazem sociální struktury odrážející se v mýtu. Pravidla života raně křesťanské rodiny neustále odráží tytéž sociální hodnoty, když popisují úlohu manželů (1 P 3, 7; Ko 3, 19, Ef 5, 25-26), manželek (1 P 3, 1-6; Ko 3, 18; Ef 5, 22-23; 1 Tm 2, 9-15) a dětí (Ko 3, 20; Ef 6, 1-3). (d) Náboženský symbolismus. Do této sféry patří i obraz manželství uzavřeného mezi Jahvem a Izraelem (Oz 3, 1-5 atd.). Modlářství je přirovnáváno ke smilstvu a cizoložství (Ez 16, 15-43 atd.). Bůh hovoří také jako otec trestající své děti (Iz 1, 2-6; 43, 5-7 atd.). Síla tohoto hodnotového vzorce je podmíněna fundamentální rolí, již sociální mýtus hraje při výstavbě společnosti zevnitř. 5. Z biblického pohledu je důležité, že tento sociální aspekt rozeznáváme, takže jsme schopni jej pečlivě odlišit od zjevovaného poselství. Boží slovo určené lidem muselo být nutně formulováno lidským jazykem a musíme je chápat v rámci kulturního myšlení lidí, jimž bylo dané poselství určeno. Dopustili bychom se fatální teologické chyby, kdybychom zaměnili lidské prostředky vyjadřování s Božím poselstvím samotným. John Wijngaards
John Wijngaards
|
Preložila Pavla Dohnalová (Translated by Pavla Dohnalova)
see www.PDCzechTranslations.co.uk.
Tento dokument byl vydán organizací
www.womenpriests.org – jako takový ho prosím respektujte!
