„Doslovný“ význam

Pravidlo č. 1. Musíme vědět, co chtěl lidský autor biblického textu říci, než budeme moci dojít k jakémukoli závěru o tom, co nám říká Bůh.

„Všechno, co prohlašují inspirovaní autoři či spisovatelé svatých knih, by mělo být považováno za tvrzení Ducha svatého… Pokud se chce vykladač Písma svatého přesvědčit, co si Bůh přál sdělit, měl by pečlivě zkoumat poselství, které měl spisovatel skutečně na mysli – to poselství, o němž se Bůh domníval, že by bylo dobré zjevit ho prostřednictvím slov autorových.“

Divine Revelation, č. 11-12; Vatican Council II, ed. A. FLANNERY, Dominican Publications, Dublin 1975, strana 756-757.

„Doslovný“ význam je mínění zamýšlené lidským autorem Písma.

Uvědomme si – důležitým prvkem je zde záměr autora, nikoli na doslovnosti lpějící výklad jednotlivých slov.

Proč se nelze spokojit se lpěním na doslovném výkladu slov

Začněme od začátku a jednoduchým příkladem. V evangeliu podle Matouše nacházíme toto důležité Ježíšovo napomenutí:

Milujte své nepřátele
a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,

abyste byli syny nebeského Otce;
protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

Matouš 5, 44-45

Obecný smysl těchto slov je dostatečně jasný. Co když však chceme pátrat dále a sami sebe se ptáme, co to znamená, že Bůh „dává svému slunci svítit“ (v anglickém překladu „dává svému slunci vycházet“)? Mohli bychom se chytit do pasti, pokud bychom si mysleli, že důležitá jsou slova, a podívali bychom se tedy do slovníku.

To je to, co dělají fundamentalisté a ti, kteří lpí na doslovném výkladu slov. Domnívají se, že mohou vymezit smysl nějaké fráze prostřednictvím mínění jednotlivých slov. To však může vést k závažným omylům.

Pojem fundamentalisté označuje konzervativní křesťany, kteří zastávají řadu omezených, nevědeckých a často netolerantních doktrín. Název fundamentalisté je odvozen od Americké biblické ligy (American Bible League), která v roce 1902 vydala sérii 12 brožurek zvaných The Fundamentals (Základy). V nich proti moderním biblickým studiím obhajovala tradiční interpretaci Písma.

Představitelé směru lpícího na doslovném výkladu slov (tzv. literalisté) odvozují smysl textu z povrchního významu slov bez souvislosti s kontextem nebo literární formou. Takový výklad by rozhodně neměl být zaměňován za výklad doslovný.

V šestnáctém století například astronom Koperník začal poukazovat na fakt, že to není Slunce, které se otáčí kolem Země, ale že Země naopak obíhá kolem Slunce. Literalističtí křesťané tento objev odmítli jako nemožný, neboť – jak tvrdili – „je v rozporu s inspirací Písma“. Mt 5, 45 byl jedním z textů citovaných na podporu tohoto výroku. Neboť Ježíš říká: „Otec dává svému slunci svítit (vycházet)…“ Proto je to Slunce, které se pohybuje, a nikoli Země, tvrdili. Dalším textem, u něhož došlo k nepochopení podobným způsobem, je Joz 10, 12-15, v němž se tvrdí, že Jozue zastavil slunce na jeho pouti. Na základě takových interpretací nařídilo Svaté oficium v roce 1633 Galileovi, aby svůj názor o tom, že Země obíhá kolem Slunce, odvolal, a odsoudilo jej k domácímu vězení až do konce jeho života.

Pokud však slova samotná nejsou nositeli smyslu, kde jej tedy můžeme najít? Odpovědí je takzvaný doslovný význam.

Co je „doslovný“ význam?

Doslovný význam textu, na rozdíl od výkladu lpícího na doslovném (literalistickém) znění, je význam zamýšlený původním mluvčím nebo autorem. Jinými slovy, měli bychom se vždy ptát: „Co nám chtěl autor sdělit?“ Nemůžeme z textu vyčíst více či méně, než kolik měl autor vlastně v úmyslu.

Když Ježíš uvedl příklad o tom, že jeho nebeský Otec dává svítit slunci na dobré i zlé stejně, nechtěl přednášet o astronomii. Zabývat se moderní vědou nebylo jeho záměrem; tak jako tak by byla mimo chápání jeho posluchačů. Otázka, zda je to Země či Slunce, jež je centrem naší soustavy, nemá s doslovným zněním jeho slov žádnou souvislost. Ježíš jen používá jednu z běžných frází, tak jako to činíme i my dnes. Říkáme „slunce vychází“ navzdory našim dokonalejším astronomickým znalostem.

Hovoříme zde o důležitém principu, jenž se vztahuje ke všem autorům Písma. Znamená to, že jelikož Bůh hovoří prostřednictvím lidských autorů, přizpůsobuje se jejich lidské mysli a srdci a jejich způsobu komunikace. Co nám Bůh chtěl sdělit, se dozvíme pouze tak, že zjistíme, co nám chtěl říci jeho lidský prostředník.

Pravidlo „doslovného“ významu je úzce spojeno s dalšími pravidly:

• pravidlo literární formy,
• pravidlo zamýšleného záměru,
• pravidlo racionalizace.

John Wijngaards