Neomylné učení?

“Ano!

Kongregace pro nauku víry vyhlásila toto učení za neomylné!!!

Kardinál Ratzinger, prefekt Svaté kongregace pro nauku víry, uvedl: ‘Řádné a univerzální magisterium prohlásilo toto učení za neomylné.’ ”

Odpověď na pochybnosti (Response to a Doubt), 28. října 1995

“Opravdu to řekl? Neomylné, říkáte?

‘Řádné a univerzální magisterium’ odkazuje na učení sdílené všemi katolickými biskupy světa.

Světový episkopát však tuto doktrínu nikdy neučil.”

“Počkat!

Drtivá většina biskupů světa se domnívá, že ženy nemohou být svěceny.

Toto víme jistě, neboť vybráni byli proto, že v tomto bodě s papežem souhlasí!”

“Podívejme se pozorněji!

Je možné, že pro všechny biskupy světa je tento postoj stanoviskem víry. To je známo jako opinio communis (všeobecné mínění).

Opinio communis však z hlediska učení církve nemá žádný význam.

Před sto lety většina biskupů stale ještě odmítala evoluci. V těch dnech všichni pevně věřili, že svět byl stvořen za šest dnů! To ovšem neznamená, že šlo o jimi společně zastávané učení.”

“Co jej tedy činí učením společně zastávaným?

Neříká snad II. vatikánský koncil, že ‘Biskupové, hlásající víru ve společenství s biskupem římským, mají být všemi respektováni jako svědkové boží a katolické pravdy’?”

Lumen Gentium
čl. 25b

“Nuže, přečtěte si plné znění textu!

II. vatikánský koncil říká: ‘Biskupové neomylně hlásají Kristovo učení za všech okolností, a i když jsou roztroušeni po celém světě, zachovávají pouto společenství mezi sebou navzájem a následovníkem Petrovým, věrohodně učí o věcech víry a morálky a shodují se na jednotném stanovisku, jež by mělo být s konečnou platností zastáváno.’

Lumen Gentium
čl. 25b

K tomu musí být splněno pět podmínek:

1. Společný postup.
   Je zřejmé, že biskupové musí být představiteli učitelské autority a uplatňovat ji jako jedno tělo.
   
2. Jako ‘soudcové’
   Biskupové musí mít svobodu vyjádřit svůj vlastní názor, k němuž dospěli po určité úvaze.
   
3. Ve službě víry celé církve
   Biskupové musí naslouchat Božímu slovu a smyslu věřících křesťanů pro víru (‘sensus fidelium’).
   
4. Vztah k víře a morálce
   Učení se musí zabývat otázkami souvisejícími s předmětem víry.
   
5. Učení vědomě prosazované jako ‘definitivní’
   Záměrem biskupů musí být prosazovat toto učení s konečnou platností.
   

Žádná z těchto pěti podmínek nebyla splněna!”

„Vy stavíte svůj názor proti názoru kardinála Ratzingera?!

Na čem svoje stanovisko zakládáte?!“

“Přední teologové celého světa odmítli tvrzení kardinála Ratzingera o neomylnosti.”
.

1. Americká katolická teologická společnost
2. Nicholas Lash, profesor bohosloví na Cambridgeské univerzitě, Spojené království
3. Francis A. Sullivan, SJ, emeritní profesor na Gregoriánské univerzitě v Římě
4. Elizabeth A. Johnsonová, CSJ, profesorka teologie na Fordhamově univerzitě v New Yorku
5. Gisbert Greshake, profesor teologie na univerzitě ve Freiburgu, Německo
6. Ann O’Hara Graffová, profesorka teologie na Seattle University ve Washingtonu, Spojené státy
7. Peter Hünermann, profesor teologie na univerzitě v Tübingenu, Německo
8. Sidney Cornelia Callahanová, pastorální teoložka, Spojené státy
9. David Knight, pastorální teolog, Memphis, Spojené státy
10. Richard Gaillardetz, mimořádný profesor na Univerzitě sv. Tomáše v Houstonu, Spojené státy
11. Klaus Nientiedt, How Binding? “Ordinatio sacerdotalis” unleashes debate on the Magisterium , (Jak závazné? – Apoštolský list “Ordinatio sacerdotalis” rozpoutává debatu o magisteriu,), Herder Korrespondenz 9 (1996) s. 461-466.
12. John W. Wright, That all doubt may be removed (Aby všechny pochybnosti byly odstraněny),, America 171 (30. července – 6. srpna 1994), s. 16 – 19
13. P. Joseph Moingt, SJ, editor Recherches de Science Religieuse.
14. Hugh O’Regan, editor online časopisu San Francisco Bay Catholic, Spojené státy
15. Komise Žena a církev při Belgické biskupské konferenci