Slepá poslušnost?

“Papež je přece papež a basta!”

Církev hlásá úplnou podřízenost: ‘Toto náboženské podřízení mysli a vůle musí být projevováno autentickému magisteriu římského biskupa zvláštním způsobem, a to dokonce i když tento nepromlouvá ex cathedra; tato podřízenost musí být projevována tak, že jeho nejvyšší magisterium bude přijímáno s úctou a závěry jím učiněné budou upřímně zachovávány v souladu s jím projeveným názorem a vůlí.”
Lumen Gentium, čl. 25c

“To je ale jen půl pravdy!

Skutečná loajalita a poslušnost nepředpokládá popření vlastní osobnosti, vlastního názoru a vůle!

V dokumentech II. vatikánského koncilu se říká: ‘Ti, již podléhají autoritě, přispívají k provádění nařízení a k vykonávání povinností prostřednictvím svého rozumu a vůle a svými dary přirozenosti a milosti.’
Jen tehdy, tvrdí koncil, poslušnost neumenšuje důstojnost lidské bytosti, nýbrž vede ke zralosti vyplývající ze širší svobody, jež náleží dětem Božím.”
Perfectae Caritatis, čl. 14

“Zapomněli jste, co učil Ignác z Loyoly?

Slepá poslušnost, řekl, by z člověka měla učinit kus mrtvého dřeva, který může být použit při chůzi jako hůl.

Poslušnost vyžaduje, aby člověk přijal, že něco je bílé, přestože sám vidí, že je to černé!”

“Ano, to Ignác skutečně řekl. Nemělo by to však být chápáno doslovně. Nechtěl snad, aby jezuité, jejichž společenství založil, byli inteligentní, čestní, kritičtí a tvořiví?

Vyvážená definice poslušnosti by měla plně vystihnout naši autonomii jako svobodných a přemýšlejících jedinců. Zde je několik výstižnějších definic:

• ‘Poslušnost je naslouchání Božímu volání v našem vlastním srdci; je to následování naší vlastní vnitřní autority, jak je zakoušena, vyjadřována a zjevována ve společenství… Být poslušen Krista, biskupa, Boha – to vše má kořeny v mé věrnosti tomu, čím jsem v obrazu Božím.’
  Barbara Schmitzová
• ‘Skutečná poslušnost je připravena sloužit za všech okolností, je však nezávislá a kritická ke každé struktuře, jež si na ni činí nekritický nárok.’
  Joan Chittisterová”